Krajskému soudu v Brně

Sp. zn.:     15-0478	Krajský soud Brno Rooseveltova 16 601 95  Brno
Vyřizuje: Mgr. Jakub Burget
ke sp.zn.: 5 To 317/2015
	Prostějov 05.08.2015

Trestní věc:                Mgr. Dušan Dvořák, nar. 12.01.1962, bytem Tylova 963/2, 772 00 Olomouc 

                       

obhájce Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem, AK Prostějov

pro zabrání věci

Doplnění stížnosti Mgr. Dušana Dvořáka  

proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 26.05.2015

elektronicky

datovou zprávou (5wwaa9j)

bez příloh

            I./ V shora uvedené trestní věci jsem podal prostřednictvím ustanoveného obhájce v zákonné lhůtě proti Usnesení Okresního soudu v Prostějově, č.j.: 3Nt 1151/2014-411 ze dne 26.05.2015 stížnost, kterou jsem napadl všechny výroky tohoto Usnesení, k této stížnosti činím následující

d o p l n ě n í  :

            II./ Soudu prvního stupně jsem vytknul, že nesprávně zjistil skutkový stav a na základě toho učinil nesprávné právní závěry. V prvé řadě mám za to, že soud nesprávně konstatuje, že jsem spáchal trestný čin, konkrétně konstatuje že: Odborným vyjádřením tak bylo v podstatě prokázáno, že nakládáním s těmito rostlinami byl spáchán trestný čin ze strany dříve obviněného. Vzhledem k tomu, že soud nevydal pravomocný odsuzující rozsudek, ve kterém by vyslovil moji vinu a uložil mi trest, tak nelze zvolit podobnou argumentaci, jelikož není rozhodnuto o tom, že jsem trestný čin spáchal. Zmíněné hodnocení je v rozporu se zásadou presumpce neviny, konkrétně v rozporu s čl. 40 odst. 2 LZPS.  

            S tímto je svázána i zásadní otázka, která nebyla soudem správně skutkově zjištěna. Soud nesprávně vyhodnotil, zda jsem byl v době páchání údajného trestného činu příčetný či nikoliv. Mám za to, že soud přehlédl argumentaci soudního znalce MUDr. Jiřího Švarce. Ph.D., který konstatuje, že: V dané situaci pravomocně uloženého a vykonaného ochranného léčení již nemá smysl dodatečně posuzovat, zda se na tomto protiprávním jednání podílela duševní porucha, která způsobila vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností. Ovšem při posuzování formy ochranného léčení nechť soud vezme v úvahu, že jiný znalec by za daných okolností žádné důvody pro nepříčetnost neshledal. Nikdo ze znalců neřešil to, co může být základní problém: že Mgr. Dvořák je excentrická osobnost propagující léčebné účinky konopí a měl by být trestně zodpovědný za případné své trestní jednání, neboť případná afektivní porucha je jen sekundární. Alibistické („kolegiální“) závěry o duševní poruše a z toho plynoucí nepříčetnosti a následná psychiatrizace, jsou pro justici jednodušší, než prokazovat protiprávnost pěstování konopí člověkem, který je za jeho oprávněnost ochoten tvrdošíjně a sofistikovaně bojovat.

            V kontrastu s výše uvedeným soud v Usnesení uvádí, že není důvod ke zpochybnění závěrů znalkyně MUDr. Hany Kučerové přibrané v této trestní věci k posouzení psychického stavu dříve obviněného v tom směru, že v době spáchání nemohl rozpoznat nebezpečnost svého jednání a své jednání ovládat. Toto zjištění soudu je, ve světle výše uvedeného názoru znalce MUDr. Švarce, přinejmenším sporné. Znalec naopak zpochybnil závěry předešlých znalců, byť tak neučinil v části 5. posudku, kde znalec odpovídá na jemu položené dotazy. Znalec nebyl tázán na to, zda jsem byl v době páchání údajného trestného činu příčetný, přesto se k tomuto vyjádřil v části 4., která se zabývá mým psychiatrickým rozborem a závěry, kdy výsledný závěr z tohoto posouzení je poměrně evidentní, tj. že tento znalce by mne s velkou pravděpodobností nepříčetným neshledal.

            Pokud by soud neměl za prokázané, že jsem byl v době spáchání údajného trestného činu nepříčetný, tak by v řízení o zabrání věci musel řešit zásadní prejudiciální otázku, a to zda věci, které mají propadnout, představují produkt trestné činnosti, tak jak dovozuje státní zastupitelství ve svém návrhu. Tedy v prvé řadě by měla být vyřešena otázka toho, zda jsou zde podmínky pro to, aby došlo k obnovení trestního stíhání, jelikož jsem v době spáchání údajného trestného činu byl příčetný. V tomto trestním řízení by teprve musel soud konstatovat nevinu/vinu a uložit trest. S touto otázkou se soud I. stupně vypořádal nedostatečně. I ve světle posledního znaleckého posudku je evidentní, že jsou zde nové skutečnosti, které mohou mít za následek jiné právní a skutkové závěry. Kdyby soud znalecky zjistil, že jsem byl v dané době příčetný, tak mám za to, že nynější řízení musí být přerušeno do doby vyřešení prejudiciální otázky, zda jsem spáchal trestný čin, potažmo v rámci tohoto trestního řízení by soud řešil i otázku, zda mají věci zajištěné v trestním řízení propadnout, nebo být zabrány. Konečně i já, jako obviněný s procesními právy obviněného, bych měl možnost se účinně hájit jak směrem ke své vině, tak směrem k tomu, zda mnou vypěstované rostliny mají být vráceny, nebo propadnou ve prospěch státu, jako produkt mé trestné činnosti.

            III./ Dále soudu vytýkám, že neprovedl mnou navržené důkazy, na základě kterých nezjistil kompletně skutkový stav. Navrhování svědci se měli vyjádřit mimo jiné k mému výzkumu, k povaze pozitivních léčebných účinků konopí, k případné škodlivosti konopí a k nesprávnému způsobu měření obsahu THC v konopí. Soud se měl zabývat otázkou škodlivosti mnou vydaných rostlin, měl zkoumat, zda je správně zvolena metoda výpočtu THC v rostlinách, měl zkoumat povahu mého jednání, tj. zda se jednalo o výzkum či trestnou činnost. K tomuto všemu se měli odborně vyjádřit navržení svědci, které soud odmítl vyslechnout s odůvodněním, že je to nadbytečné. Je tedy zjevné, že mi soud prvního stupně neumožnil prokazovat, že jsem jednal v souladu s § 31 trestního zákoníku, kdy jsem pěstoval a zpracovával konopí, a to z důvodu výzkumu a pro léčebné účely. Soud konstatuje, že: Otázka léčivých účinků konopí, zda se jedná o rostlinu škodlivou či nikoli, není otázka, kterou má řešit soud v rámci řízení o zabrání věci….Otázka jeho léčivých účinků tak není předmětem řízení. Pokud však soud má v úmyslu uložit ochranné opatření zabrání věci dle § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, tak toto jsou přesně otázky, které řešit podle mého názoru má. Z logiky věci je nejprve nutno zjistit povahu konkrétně zabraných věcí, jejich škodlivost, nebezpečnost, případně pozitivní vlastnosti, a to vše hodnotit v souvislosti s účelem, pro které byly věci vytvořeny a používány. Konečně by se soud měkl zabývat i tou otázkou, zda vůbec zabrané věci byly svojí povahou a naměřeným množstvím, předmětem nebo výsledkem trestního jednání. K tomu jsem také soudu navrhnul důkazy, kterými jsem chtěl prokazovat, že naměřené hodnoty THC, byly zjištěny nesprávnou metodou a nesprávným, neodborným postupem. Konečně jsem navrhnul v této mé věci i přezkoumání zákonnosti aplikace zákonných norem na můj případ, kdy jsem poukazoval na skutečnost, že aplikovaný právní předpis není v rámci EU na můj případ přímo aplikovatelný, k tomu viz. můj návrh na předběžnou otázku. Zde se dle mého názoru měl soud zabývat tím, jestli se jedná o věci, které ohrožují bezpečnost lidí, nebo naopak se jedná o věci, které jsou užívány k výzkumu, kdy nelze společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak. Nesouhlasím tedy s právním hodnocením soudu, který věci zabral s odůvodněním, že se jedná o věci, které ohrožují bezpečnost lidí, aniž by se zabýval jejich vlastnostmi, případně vyslechl odborníky, kteří se dlouhodobě zabývají problematikou. Otázka škodlivosti a konkrétních vlastností konopí je otázkou odbornou a nikoliv právní. Trvám na tom, že zabrané věci byly určeny pro výzkum a mé jednání bylo zcela v intencích § 31 trestního zákoníku, tedy nedopustil jsem se trestně právního jednání, zabrané věci nepochází z trestné činnosti a rozhodně nejsou společensky nebezpečné a neohrožují bezpečnost lidí. Od vědeckých poznatků, na kterých je postavena trestnost pěstování konopí jsem se odchýlil, jelikož normovaný stav vědeckého poznání byl již prokazatelně překonán. Dále také tvrdím to, že míra rizika, která spočívá v pěstování konopí pro výzkum a léčebné účely, je podstatně menší než pravděpodobnost společensky očekávaného výsledku, který by byl pozitivní. Tedy pěstování konopí nenarušuje právem chráněný zájem na ochranu společnosti před toxikomanií, pokud je pěstováno a zpracováváno odborným způsobem a zároveň používáno na výzkum a léčbu. Zde je společenská prospěšnost léčebného konopí mnohem vyšší, než případná míra rizika. Tyto aspekty však soud zcela pominul, zaměřil se jen na ustanovení § 283 odst. 1 trestního zákoníku, kdy nevzal vůbec v úvahu přípustné riziko dle § 31 trestního zákoníku. Také ve svém odůvodnění rozsudku soud I. stupně vůbec neuvedl, proč se domnívá, že zabrané věci ohrožují bezpečnost lidí. Samotný fakt, že se jedná o rostlinu konopí, která může být za určitých okolnosti nebezpečná nebo zneužitelná, neznamená, že je nebezpečná a zneužita v tomto konkrétním případě. S tímto se soud vůbec nevypořádal, přesto že by v odůvodnění usnesení měl vyložit jakými úvahami, se při hodnocení důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporují, dále  by měl sdělit, co soud vedlo k podanému právnímu hodnocení (zde tedy konkrétně proč jsou věci nebezpečné lidem a je třeba aplikovat § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Obecné konstatování že konopí obsahovalo větší množství THC než povoluje zákon, je poměrně zjednodušující, zvláště pak ve světle nesprávného výpočtu THC v rostlině), tedy nepřesné a dle mého názoru absentuje v rozhodnutí soudu I. stupně, jak se vypořádal s mojí obhajobou.

            IV./ Závěrem tedy doplňuji, že soud I. stupně musí zjišťovat, zda jsem byl v předmětné době spáchání údajného trestného činu příčetný, jelikož toto zpochybněno mnou bylo. Pokud jsem příčetný byl, tak by měla být má vina zjištěna jako prejudiciální otázka pro toto řízení. Na základě takového zjištění by teprve mohl soud rozhodnout o zabrání mnou vydaných věcí. Tedy soud dostatečně nezjistil skutkový stav ohledně mé příčetnosti, a proto je jím vydané usnesení vadné. Dále soudu vytýkám, že nevyslechl mnou navržené svědky z odborné společnosti, kteří se zaměřují na problematiku konopí a problematiku duševních chorob. Tyto důkazy soud odmítl jako nadbytečné, tedy odmítl se zabývat podstatou ne/škodlivosti či prospěšností konopí a přesto pouze obecně konstatoval, že díky vyššímu obsahu THC, jsou rostliny nebezpečné lidem. Mám tedy za to, že rozhodnutí soudu I stupně je zatíženo vadami, které nelze napravit před soudem II. stupně.

Na základě výše uvedeného navrhuji, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k doplnění dokazování, novému projednání a rozhodnutí, to vše se závazným právním názorem odvolacího soudu.

                                                                                                                   Mgr. Dušan Dvořák