Studie o konopí a úvod z knihy Marihuana zakázaná medina (český překlad 1995), profesor Lester Grinspoon (Harvard)
Úvodem k podvodům vlád ve věci
léčby konopím
Omluva a argumentace předního amerického lékaře Sanja Gupty z roku 2014 ZDE , česky ZDE Že konopí léčí rakovinu
bylo vědecky popsáno již v roce 1974 v USA, ale studie byly prezidentem Nixonem zakázány
publikovat, viz ZDE, v češtině najdete ZDE
1.
Konopí a rakovina z pohledu medicínského práva
(2011, Úřad vlády, soudní znalec v oboru soudního znalectví v medicíně
Matlach, R. a kolektiv) – najdete ZDE
2.
Konopí
a jeho léčebné efekty a perspektivy v základním výzkumu, urgentní,
kauzální a paliativní medicíně (2015, přednášky Medical Cannabis Conference) – najdete ZDE
3.
Konopí je jedním z nejbezpečnějších známých léčiv
(2010, MF Dnes, čestný doktor přírodních věd Univerzity Palackého v Olomouci
Hanuš, L.) – najdete ZDE
4.
Konopné drogy z hlediska bezpečnosti a
rozmanitosti (2015, Open Royal Academy, Hanuš, L) - najdete ZDE
5.
Konopné
drogy z hlediska rizika závislosti - toxikomanie (2012, Lékařská revue, děkan
Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Miovský,
M. a kolektiv) –
najdete ZDE
6.
Zločiny proti lidskosti způsobené orgány činnými v trestním
řízení v České republice v letech (9/2005 -9/2015, Ústavní soud České
republiky, supervize emeritní rektor Open Royal Academy realizující výzkum
Cannabis is The Cure, Kafka, J. a kol. ) – najdete ZDE
7.
Konopné drogy z hlediska rizik (2012, Evropský
soud pro lidská práva, vedoucí stálé delegace odborné společnosti Konopí je
lék,o.s. pro jednání s parlamentem, justicí a exekutivou Skálová, H a
kolektiv) – najdete ZDE
8.
Konopné drogy z hlediska rizik (2014, European Court
of Human Rights, čestný člen výzkumu Konopí je
lék a člen výboru českých a amerických lékařských společností Skřivánek,
A. a kol.) – najdete ZDE
9.
Výsledky 20 let výzkumu Cannabis is The Cure/Konopí
je lék (2015, European Cannabis Church, vedoucí výzkumu Dvořák,
D. a kol. ) – najdete ZDE
10.
Léčebné
konopí (2009, turné Konopí je lék 2009, Edukativní konopná klinika,
Hanuš, L), - najdete ZDE
11.
Marihuana
- mýty a fakta (1997, The Lindesmith Center) - najdete
ZDE
14.
Cannabisterapie
a diabetes – ne amputace tzv. diabetické nohy, kazuistika (2011, Edukativní
konopná klinika, Dvořák, D. a kolektiv) – najdete ZDE
15. Konopí v urgentní, kauzální a paliativní léčbě
z pohledu evropského a unijního práva (2015, Court of Justice of the European Union,
asociace Cannabis is The Cure, z.s. versus European Comission and European Court of Human Rights) – najdete ZDE
Profesor Lester
Grinspoon (Harvard), Úvod z knihy Marihuana zakázaná medina (1995)
Když jsem se začal
zabývat studiem marihuany v r. 1967, nepochyboval jsem o tom, že jde o velmi
škodlivou drogu, která byla bohužel stále víc užívána pošetilými mladými lidmi,
kteří nechtěli poslouchat nebo nemohli chápat varování o jejích nebezpečích.
Měl jsem v úmyslu vědecky definovat povahu a míru těchto nebezpečí. Během
dalších tří let, když jsem studoval vědeckou, lékařskou a laickou literaturu,
se moje názory začínaly měnit. Pochopil jsem, že jsem byl, tak jako tolik
jiných lidí v naší zemi, ohlupován. Mé názory o nebezpečích marihuany měly
málo empirických podkladů. Když jsem dokončil výzkum, který měl tvořit základ
knihy, upevnilo se u mne přesvědčení, že cannabis je podstatně méně škodlivý
než tabák a alkohol, nejužívanější legální drogy. Kniha byla vydána v
r.1971; její název Nové úvahy o marihuaně odrážel změnu mých názorů.
Tehdy jsem ve své naivitě věřil, že jakmile lidé pochopí, že marihuana je
mnohem méně škodlivá než drogy již legalizované, budou pro její legalizaci. V
r. 1971 jsem sebejistě předpověděl, že pro dospělé bude cannabis legalizován do
deseti let. Ještě jsem nevěděl, že kolem zakázaných drog panuje velmi zvláštní
atmosféra. Pokud nevedou uživatele drog k iracionálnímu chování, určitě
vyvolávají takové chování u mnohých neuživatelů. Místo toho, abychom učinili
marihuanu legálně dostupnou pro dospělé, pokračovali jsme v kriminalizaci mnoha
milionů Američanů. Přibližně 300.000 většinou mladých lidí je každoročně
zatčeno v souvislosti s marihuanou a politické klima se tak zhoršilo, že
otevřená a svobodná diskuse o marihuaně je dnes obtížná. Dalo by se říci, že
máme klima psychofarmakologického mccarthyismu.
Jedno znamení takového klimatu je přibývání povinných drogových testů, což je
analogií k loajalitním přísahám McCarthyovy éry. Sotva kdo věřil, že vynucené
sliby loajality by mohly zvýšit národní bezpečnost, ale lidé, kteří odmítali
složit takové přísahy, riskovali ztrátu svého zaměstnání a své reputace. Dnes
vidíme, jak se ukládá přísaha chemické loajality. Stále více se požaduje
povinné, často namátkové vyšetření moče na přítomnost nedovolených drog jako
podmínka zaměstnání. Lidé s pozitivním výsledkem mohou být nedobrovolně
odesláni do drogové poradny nebo k účasti na programu "na pomoc
zaměstnancům".
To
vše málo pomáhá v prevenci nebo terapii zneužívání drog. Pokud se týká
cannabisu, lze močové zkoušky snadno zfalšovat a dosáhnout klamných výsledků
chemickou změnou moče nebo záměnou s močí někoho jiného. I pokud vzorek moče
nebyl změněn, dostupné testy zdaleka nejsou dokonalé. Ty levnější jsou značně
nepřesné a i ty dražší a přesnější mohou dát mylné výsledky následkem
laboratorních chyb, a když moč byla pasivně vystavena kouři marihuany. Ale i
neomylný test by pomáhal jen málo při prevenci a terapii zneužívání drog.
Metabolity marihuany (rozpadové produkty) zůstanou v moči po jednorázovém
působení po několik dnů a u toho, kdo ji užívá dlouhodobě, i týdny po vysazení.
Jejich přítomnost nemá žádný pevný vztah k účinkům drogy na mozek. Vypovídá
velmi málo o tom, kdy byla droga užita, kolik jí bylo užito a jaké měla nebo má
účinky. Tak, jako sliby loajality vynucené na vládních zaměstnancích, jsou i
testy na marihuanu bezcenné pro jejich udávaný účel.
Jinou stránku psychofarmakologického mccarthyismu ukazuje ohlas na článek v
časopise American Psychologist z května 1990. Dva psychologové z Kalifornské
university v Berkeley podali zprávu o výsledcích jedné přísně longitudinální
studie u 101 osmnáctiletých, které sledovali od věku pěti let, aby zjistili
vztah mezi psychologickými rysy a používáním drog. Výsledky ukázaly, že ti
mladiství, kteří už zkoušeli drogy (hlavně marihuanu), byli vyrovnanější
(přizpůsobivější). Autoři poznamenávají:
Mladiství, kteří brali drogy často, byli nevyrovnaní (nepřizpůsobiví), se
zřetelným osobnostním syndromem poznamenaným interpersonální alienací, špatnou
kontrolou impulsů a zjevnou emoční nouzí. Mladiství, kteří nikdy s drogami
jakéhokoliv druhu neexperimentovali, byli poměrně úzkostliví, emočně stísnění a
postrádali společenskou obratnost. Psychologické rozdíly mezi těmi, kteří drogy
užívali často, těmi, kteří experimentovali, a těmi, kteří drogy neužívali, se
daly vystopovat do nejranějších let dětství a byly ve vztahu ke kvalitě péče
jejich rodičů.Výsledky ukazují, že a) problém užívání drog je symptom - nikoliv
příčina - špatné osobní a společenské vyrovnanosti (přizpůsobivosti), a b)
význam užívání drog lze chápat jen v souvislosti s osobnostní strukturou
jednotlivce a jeho vývojem.
Tato studie ukazuje, že současná protidrogová kampaň ("Prostě řekni
ne") je svedena na špatnou cestu, protože se soustřeďuje spíš na symptomy
než na základní problémy.
Ihned začal velký pokřik. Ředitel jednoho protidrogového projektu v San
Franciscu řekl, že je nezodpovědné, když výzkumníci píší, že "trochu se
zabývat drogami není pro některé mladistvé nutně katastrofou a může prostě být
součástí jejich normálního mladistvého experimentování." Lékař, který vede
zotavovnu pro mladistvé v jedné metropolitní nemocnici, se ptal: "Co to
udělá s těmi dětmi, které se zavázaly k abstinenci? Teď se jim říká, že jsou
spolek bláznů. Můžete si představit, o kolik víc se bude muset na ně tlačit."
Autor píšící v časopise Pride Quarterly (v létě 1990) prohlásil: "Tato
práce, třebaže je postavena na zkušenostech s pouze 101 osobami, které všechny
byly ze San Francisca, přece upoutala pozornost celé země pro svůj pobuřující
závěr. "Bohužel", pokračoval autor, "tolerantní myšlení, které
se v kalifornské studii projevilo, bude dále ve Spojených státech existovat,
pokud se skutečně účinná výchova o drogách nedostane dál než do základních
tříd. Avšak příliš málo vychovatelů se obeznámilo s posledními objevy o zdravotních
důsledcích užívání drog". To vše zavánělo kritikou vědy po stalinistické
stranické linii.
Nehledě na ilegalitu marihuany a na všechny předsudky proti ní mnozí Američané
stále pravidelně používají konopí. Kouření marihuany, kdysi považované za
neřest mládeže nebo za výraz mladistvého rebelantství, se nyní stalo rozšířenou
praxí dospělých. Mnozí už po léta kouří marihuanu a budou ji dále kouřit po
zbytek života. Jsou přesvědčeni, že nikomu neškodí a že sami sobě neškodí ani
tolik, jestli vůbec, jako ti, kteří kouří cigarety nebo pijí alkohol.
Vskutku, většina uživatelů věří, že marihuana zlepší jejich život - a o tom se
v tisku málo diskutuje. Za dvě desetiletí výzkumů jsem četl hodně o potenciální
škodlivosti konopí (většinou to byly nesmysly) a velmi málo o její hodnotě.
Ačkoliv tato hodnota má různé stránky, nejdůležitější je v jejím používání jako
léku, a je to stránka, která byla velice zanedbávána. Došel jsem k závěru, že
kdyby kterýkoliv jiný lék se ukázal být podobně slibným pro terapii a byl
zároveň podobně bezpečný, pak by jak odborníci tak veřejnost projevili mnohem
víc zájmu. Pověst marihuany jako škodlivé oddechové drogy - ve velké míře
nezasloužená - a z toho plynoucí zákonné restrikce způsobily, že lékařské
používání a lékařský výzkum byly znesnadněny. Následkem toho neví lékařské
společenství nic o konopí a stalo se jak aktérem, tak obětí v šíření
dezinformace a děsivých mýtů.
Co
následuje, je v podstatě kniha příběhů, protože většina důkazů o léčivých
vlastnostech marihuany je anekdotického rázu. Jednou dojde k nápravě
systematického zanedbávání vědeckým společenstvím a autoři knihy o lékařském
použití marihuany budou moci zhlédnout rozsáhlou klinickou literaturu. James
Bakalar a já doufáme, že se nám podaří obrátit předsudky naruby, odstranit
nevědomost a pomoci připravit tomu výzkumu cestu tím, že prozkoumáme známé a
potenciální možnosti upotřebení této pozoruhodné substance
